Návštěva nemocnice


Tak jsem byla špitále.
Uvedu na pravou míru, o co tady jde.
Jak všichni víte, mám lymfedémy (ještě aby ne) a o ty je potřeba se hezky a pilně starat. A jelikož v tom prdelákově, kde bydlím, neposkytují péči, kterou potřebuji, tak jsem se nechala hospitalizovat, naprosto dobrovolně, v Praze na Bulovce. Hospitalizace trvala 14 dní a bylo to super. Na starost mě měla úžasná paní lymfo terapeutka, která měla naprosto kouzelné ruce a dokázala mi nohy zhubenit o 11 cm, což je masakr!!! Netušila jsem, že to půjde tak dobře a rychle.

A o co vlastně šlo? Každé ráno jsem si sbalila svoji krabici plnou obinadel a návleků a vydala se, pár metrů od mého pokoje, do takzvané masírárny. Tam už na mě čekala, již zmíněná superpaní. A pak se děla kouzla!! Nejprve jsme začínali uvolnováním lymfatických uzlin, které se nachází na...no na stráášně moc místech. Třeba pod čelistmi, za ušima, na krku, kolem klíčních kostí, v podpaždí atd.. Je jich prostě všude hodně. Máte je i v břišní dutině. Já ne. No, takže se to vše, takzvaně, uvolní a pak začne masáž. Nepředstavujte si to jako masáže, které znáte, které spočívají v mačkání svalstva. To u lymfatické masáže je spíše na škodu, protože je veliká pravděpodobnost, že ten jemnoulinký systém porušíte. Je potřeba kůži povrchově hladit a tlačí se pouze na místech, kde je otok tuhý. Když jsem to před lety absolvovala poprvé, nenapadlo mě, že nějaké jemné hlazení kůže, pomůže. Jako, fakt to zní divně, já vím. A když už byly nohy dostatečně vyhlazené, přešlo se na masáž přístrojovou. To vás navlečou do takových nohavic na sucháče, které se od palců, až k břichu, postupně nafukují a tím vám stimulují lymfu. Trvá to přibližně 50 minut, během kterých si hezky odpočinete, usnete, nebo to prokrafete se spolupacientkou, která je také na masáži. Během obou masáží cítíte, jak se lymfa tlačí pryč. Pokud jste to neabsolvovali, nebo nemáte nemoc jako já, tak to poznáte těžko. Cítím, jak se lymfa hýbe. Je to takový podivný tlak. Někdy je to vyloženě nepříjemné. Po každé proceduře je člověk unavený, zlámaný, bez života, žeo, a váš močák se chce roztrhat, protože veškerá nadbytečná lymfa hezky jede do ledvin a pak ji vyčůráte. Chudiky ledviny, takové tekutiny, co musí zpracovat. Pochopitelně je potřeba vypít hodně tekutin, což podpoří veselé pobíhání na toaletu, ale je to dobře! A já vypila hodně moc Birellu. 😁 Jako, super náhražka, fakt jo, ale sami víte, jak je pivo močopudné. No, v podstatě jsem byla, jak průtokový ohřívač!


Přístrojová masáž

Abych to nezakecala. Po přístrojové masáži jsou na řadě bandáže. Původně jsem se zamotávala obinadly na noc, ale s paní superterapeutkou jsme se dohodly, že budeme zamotávat na den. Není to nic pohodlného, ale zabírá to. Četla jsem hromady článků, kde různí terapeuti píší, že je tento způsob na léčbu nevhodný a že by se mělo bandážovat pouze na noc. Má terapeutka je jiného názoru. A ukázalo se, že je lepší se v bandážích pohybovat a cvičit. Výsledky jsem pozorovala každý večer, když jsem se obinadel zbavovala. Na noc jsem nechala nohy bez kompresí, bandáží a každé ráno byly lepší a lepší. Byla jsem nadšena a jsem stále. Stále bandážuji na den a už jsem v nich absolvovala i pár výletů. Nevýhodou je, že ty mrchy padají a odmotávají se. Jde to zvládnou, ale musíte ty peripetie překousnout. Je dost nepříjemné, když vám obvaz vyleze z pod sukně. Těch tázavých pohledů okolo. No co, prostě mám zafačovaný nohy. 😃 Dávam si i dny volna, kdy používám jen punčochy, a na noc je, tedy nohy, nechám dýchat. Je to potřeba, jinak bych se zbláznila.



Hezky zabandážovaná 
Žádné jiné procedury mi neprováděli, což bylo vlastně i fajn, protože jsem měla celé volné dny a mohla je využít k regeneraci po masážích, kdy jsem buď spala, krafala s ženskýma z oddělení u bufáče, nebo četla Stmívání. Jo, vidíte dobře, Stmívání! V životě jsem neviděla film, teda, jen asi 10 minut a vzdala to, ale když jsem u maminky v práci uviděla opuštěnou trilogii, tak jsem po ní sáhla a řekla si, že tomu dám šanci. Nebudu nic zastírat, líbilo se mi to. Přečetla jsem tu zpropadenou knihu za 3 dny. Byla jsem překvapená, jak dobře se to četlo. Místy je to slaďárna a to já nemusím, ale bylo to vyváženo i scénama, kdy jsem skoro nedýchala. Fakt! Teď čtu druhý díl a zatím mě to nějak nebere, tak uvidíme.

Taky jsem se snažila pracovat. Fakt jsem se snažila a vyrobila jednu tašku. Lépe řečeno, pokreslila jednu tašku a nenapsala jediný článek. Ono to lenošení bylo silnější, než já! A to jsem měla takové ambiciózní plány, jak budu produktivní a ono, prdlajs! Líná kůže.


Nákupní taška, jedna z mnoha kterou jsem doma ušila a v nemocnici počmárala.

Jak všichni víme, nemocnice se všeobecně nepyšní dobrou stravou a zde to nebylo jiné. Kdo zná můj Instagram, tak mu neušly moje každodenní reporty ohledně obědů a večeří. Byla to tragedie. Já vím, já vím, že nemocnice mají malý rozpočet na stravu, ale sakra, ty pokrmy, jestli je tak lze nazývat, smrděly a některé vypadaly dost použitě. Některá jídla jsem i snědla a byla sama překvapená, jenže to za těch 14 dní, byla tak 4 jídla a to je sakra málo. Mojí chybou je, že jsem sama sebe rozmazlila a prostě vše nesežeru. Nejde mi o to, aby to bylo kdo ví jak nádherný, ale levné jídlo lze vyrobit i chutně. Naštěstí maminka udělala nákup, abych neumřela.
Měla jsem veliké štěstí, že oddělení bylo tak plné, že jsem celý pobyt prožila na nadstardartním pokoji. Juchuuů. Ledničku s mrazákem jsme tam měly, rychlovarnou konvici a telku. Hlavně, na pokoji jsme byly dvě, takže jsme měly pohodičku. No, bylo to jak v lázních.






Na spolu pacientky jsem měla pomněrně štěstí. Ta první, ta byla na můj vkus moc urputná. Takovej ten člověk, co vás hned miluje a je to až vlezlý. Miláčku sem, miláčku tam... brrr. Naštěstí jsem s ní pobývala jen 3 dny. Dlouhé dny. Neustále mlela nějaké kraviny a smála se jako magor a já nechápala, čemu jako, doprdele. Obličej jsem měla v křeči, jak jsem předstírala úsměv. Huba mě z toho bolela.
Další paní, to byla taková babička a byla skvělá. S tou jsem si ráda a dobrovolně povídala. Byla hodně rázná a vtipná, žádná blběna. Měla pro mně, rozumné názory a měla pochopení pro naši mladou generaci. Hodně toho procestovala a díky bohu, nesledovala Ulici a podobné výkvěty. Zajímala se o tetovaní a dokonce, měla i představu o tom, jaké by chtěla, kdyby byla mladá. Pořádnej, barevnej, veselej rukáv a něco na stehna. Prostě, babka snů. 😃 Když odešla domů, bylo mi to líto.
Poslední spolumarodka byla zvláštní vyhublá paní, která měla za sebou rakovinu prsu a další nemoci, a stejně jako já, měla lymfedém, ale na ruce a dost nepatrný. S tou jsem toho moc nenapovídala, jelikož už byla starý pardál v hospitalizaci, na tomto oddělní a byla neustále kdesi v čudu.

Jako každý chudáček, trávící svůj čas ve špitále, potřebujete návštěvy. Těch byl dostatek. Nosily mi litry Birellu, i pivko jsem dostala a dočkala jsem se i nejlahodnější kokosový Haagen Dasz zmrzky. Díky Marku. Jseš faaakt kámoš. 😉 A ostatním návštěvám, taky díky. ❤💙💚

Už jsem doma druhý týden a snažím se o nohy starat nejlépe, jak jen to jde. Maminka byla poučena, jak provádět ruční masáže, aby mi s tím pomohla. Zatím se to učí, ale půjde to. Je moc šikovná.
Už jsem měla i menší krizi, kdy se nohy vrátily na téměř původní rozměry, ale tento týden se to opět zlepšilo. Nejspíše jsem přišla na to, jak pořádně masírovat a trochu jsem poladila svůj nafukovací lymfostroj. Rovněž jsem si pořídila odlymfovácí čaj, který asi také dělá své. 
V pondělí budu zbavena stehů po vyříznutí ošklivé pihy, tak budu pokračovat ve cvičení. Bylo mi doporučeno, poskakovat ve vodě, a ruznorodě se pohybovat, aby ze mně nebyla koule. Možná se ze mně stane fitness holka. No, uvidíme, zda vás budu časem oslnovat svými svaly. Hlavně bych si přála hezké nohy, ale to si ještě počkám.

Doufám, že jsem vás opět trošku poučila a úplně neunudila. Pokud jste to dočetli až sem, tak gratuluji a děkuji. ❤ Jsem moc ráda, že na mé články reagujete a reagujete moc hezky. Opravdu moc děkuji a budu se snažit psát více a lépe. Ehm, snad mi to půjde. Hihi...



Komentáře

  1. Ráda se sem vracím a čtu a koukám a hlavně držím palce ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuji, to jsem moc rada. Pripravuji dalsi clanek a snad ho brzy vypustim do eteru. 😊

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky