Grafíčky, hleníčky, bublinky aneb, jak jsem si prošla IVF

Jak už název napovídá, měla jsem poměrně těžké období.


Jak začít? Jak to popsat?
Vrátíme se trošku do historie, aby to dávalo smysl a Vy nebyli pomatení. 
V roce 2005 jsem si prošla krátkým těhotenstvím, které nedopadlo dobře. V tom tkví hromada mých smutků. Rozhodně nejsem jediná na planetě a jiné ženy si zažily s těhotenstvím horší eskapády, než já. 
A protože to nemůžu mít jednoduché, v roce 2006 jsem si ochutnala, plnými doušky, rakovinou vaječníků. Opravdu výborná záležitost, která mi neustále hnízdí v mozkových buňkách, jak žába na prameni. Nesmazatelná zkušenost, i po tolika letech. Po ztrátě dítěte to bylo opravdu velice povzbuzující. 
Absolvovala jsem operaci, kdy mi byl odstraněn, naštěstí, jeden vaječník a další orgány z těla( lymfatické uzliny z dutiny břišní, malé pánve a podél aorty, predstěra břišní , slepák...).
Odstraněním lymfatických uzlin jsem si vysloužila mé úžasné, tlusté nohy. Jak úžasné, ale co už, žít se s tím dá, jen to člověku na sebevědomí nepřidá.

Tak nějak čas plynul a partneři také. No, a mého hlavního pana Udatného, z vyprávění, už znáte.
Před X lety jsme zkoušeli umělé oplodnění, jelikož jsem během všech těch peripetií, přišla i o vejcovod, což bylo také skvělé, když to bylo asi týden před maturitou, žeo. :D  A když nemáte k poslednímu vaječníku, poslední vejcovod, tak můžete “trtkať” jak chcete a je Vám to stejně k ničemu a dítě prostě nevyrobíte, ani kdybyste se modlili jak zjednaní, žrali zázračné preparáty, dostatečně byste se odvibrovali, věřili ve flat earth atd...

První zkušenost s IVF byla poměrně psycho. Byla jsem v takovém tom rozpoložení, že když to nevyjde, tak se zblázním. Nezbláznila, ale docela jsem trpěla, a Udatný také nebyl šťastný. Naštěstí to trvalo chvilinku a pak jsme si spolu hezky žili dál.
Po letech, kdy jsem se spolu prodírali různými problémy- ne vztahovými, naše láska nebeská je silná Thorovo kladivo a tvrdá, jak západoněmecká marka - tak jsme se rozhodli, když už je vlastně klid a já jsem částečně v Zenu, že by to jako zase šlo.

Trvalo mi dlouho, než jsem se odhodlala a zavolala tam, do Centra Asistované Reprodukce, že bych si jako znovu přišla vyrobit miminko. Ona to není prdel, zvednout telefon a objednat se. Pokud teda nejste já. Já mám problém se objednat i k zubaři. Zvládnu rakovinu, ale zubař a jiný procedury, na to jsem bojácnej prďola. 
Když jsem se vyhecovala a zavolala tam, rozjel se kolotoč. Nejen, že jsem byla šťastná, že jsem zavolala, ale že mě čeká, možná, moje vlastní mimino!! Jochochó!

Nejprve Vám sdělí, že se máte objednat na 12. den menstruace, kdy se Vám mrknou na vaječníky a vyplní s Vámi různé papíry a vše Vám vysvětlí. Pak jako na potvoru, čekáte netrpělivě, kdy přijde ta krvavá eskapádička, co tak všechny milujeme. 
Je hezké, že se snaží v CAR vše popsat, abyste to pochopili, ale jste z toho tak vystrašení a natěšení, že si půlku nepamatujete. Já si pamatuju hovadiny, ale vážné věci nějak nedokážu uchopit a pamatuju si půlku.
Prohlídka dopadla výborně, jen mám prostě jeden vaječník, žádný vejcovod, chronickou Hepatitidu B a měla jsem raka. Vyloženě skvěle připravené tělo na to, aby ho nacpali hormony, a pro těhotenství je to taky výhra. 
Přišla chvíle, kdy jsem dostala hormony. Před lety se ještě báli a dali mi jen poloviční dávku, ale teď? Teď to do mě prali v normálních dávkách a pak mi ještě přidali, protože jsem prý už v letech, aby to jakože bylo jistější. Ukázalo se, že jsem docela držák a vše proběhlo v pořádku.
Moc jsem se bála toho, že budu pod vlivem té dávky hormonů hysterická kráva, jako dřív. Teď jsem byla jak milius. Sem tam, nějaký menší výlev, ale nic neobvyklého. Pila jsem hodně nealko Sektu, což doporučuji! Působilo to na mně, jako placebo, tak jsem byla spokojená. No, něčím si to víno nahradit musíme, a ne že ne.

Injekce plná hormonů


Taky jsem omezila cigarety. Vykouřila jsem tak 4 denně. Moc dobře vím, že je to pozdě, ale co jako? Na tohle mám slabou vůli a prostě to nedám. Teď jsem zas jak fabrika. Fuj! 
Denně, po dobu 10 dní, nebo tak nějak, jsem si 2x denně píchala hormony. Nic příjemného, ale dalo se to přežít. V době, kdy byl konec s pícháním, jsem si musela zařídit kontrolu, aby zjistili, kolik se mi tvoří folikul (jakoby obal na vajíčko). Při kontrole zjistili, že mám tři hezké a jedno pidi a přidali mi na den o dávku navíc, takže jsem se píchala 3x denně. 
Hele, je to zdlouhavé, ale co jako, možná to zažijete taky a to Vám nepřeju. 
Zároveň mi řekli, kdy proběhne odběr vajíček a spermatu. Nakážou Vám 4 denní sexuální abstinenci a v den určení, nastoupíte oba, s partnerem, před ambulanci. Každý se odeberete jinam. 
Mně hezky uspali, ale doktor na mně zkoušel, že mi vajíčka odeberou za živa, což mě šokovalo, protože prostě NE! Že prej je “toho” málo a bude to na pár minut. Musela jsem mu vysvětlit, že mi to je celkem fuk, že si moje břicho zažilo tolik, že si to teď odpustím a ráda to zaspím. A ještě ke všemu, tenhle doktor byl jediný, který mi z těch všech, co mě vyšetřovali, byl nejmíň sympatický, ale mohl to být jen můj pocit. 
Po zákroku jsem se probudila na pokoji, velkém, kde bylo asi 8 postelí a neležely jsme tam jen my, po odběru vajíček. Ani už nevím, jak dlouho jsem tam ležela. Sestry tam byly velice citlivé a milé, 
Přišla chvíle, kdy mi skončilo leháro, abych uvolnila pelech a byla jsem přestěhována na pokoj, kde jsem se mohla převléci, najíst se a čekat, tak 4 hodiny, kdy budu moci odejít. Uteklo to jak voda. 
Vyzvedla mě maminka, protože musíte mít doprovod, která mě odvezla do postele a spala jsem a spala. Byla jsem plna tolika emocí, že se to nedá ani popsat.
Po odběru přijde čas, kdy netrpělivě voláte, jak na tom jsou embrya, jestli vůbec nějaká a kdy máte přijít se domluvit, kdy bude embryotransfer.
Měla jsem štěstí a buňky se hezky spojily a množily, jen bylo něco divného. Do telefonu mi neřekli počet, ani nic víc, tak jsem si říkala, že se to od minula změnilo a řeknou mi vše na kontrole a taky že jo. Při této návštěvě CAR se ukázal emryolog, který mi s paní lékařkou, která byla, mimochodem, naprosto skvělá, sdělili, že každá normální žena má v jedné folikule, jedno vajíčko a že to jinak jako není, že jsou jen vyjimečné případy, přibližně 1:1000 000 000 ?#!@, kdy je tomu jinak. Já byla ta jedna bambiliontina, kterou nikdy nezažili a měla jsem v každé folikule, vajíčka 2! Nojo, jsem mutant! A ona to taky je, nějaká mutace, ale udělalo mi to radost, jelikož se mohlo oplodnit více vajíček. Chápete, kdybych mohla být oplodnitelná normálně, kolik bych mohla mít dětí? :D
Po nějaké době jsem si šla pro jedno embryo. Haha, zní to divně, co? Jít si pro embryo, znamená jít na Embryotransfer, což je taky dost divná věc. Jela jsem tam v neděli. A to Vás takhle zavolají na ten sálek, kde si vlezete do noční košile a hups na tu gynkozu. Jsou tam s Vámi 3 dámy, a 2 z nich se Vás ptají na narození, adresu, a ta poslední, ta je za sklem v jiné místnosti a má ve stříkačce Vašeho potomka. Pokud na vše odpovíte dámám správně, tak přijde ta se stříkačkou a vpraví embryo do Vás. A konec! Slezete dolů, popřejí Vám hodně štěstí a nazdar.

Pro hormonální ženu, nejlepší stabilizátor :)


Odcházíte s pocitem, že v sobě máte dítě, ale není to tak úplně pravda. Teď budete 14-17 dní čekat, zda se to malé neuhnízdí. Musí se prostě zavrtat do dělohy, aby mohlo růst. Po té lhůtě si děláte těhotenský test. Na tomto je strašné, že díky hormonům máte celou dobu příznaky těhotenství a PMS, zároveň. Ony jsou ty příznaky dost podobné. To je na palici. Pochopitelně jsem si test udělala dřív a nic. Teda, on tam byl duch, ale pak už ne, takže bylo jasné, že se nepovedlo. 
Hodně jsem tomu věřila a byla nešťastná. Naštěstí jsem se tentokrát trápila jen pár dní. Hodně mi pomohlo vědomí, že se mi dobře vyvinulo ještě jedno embryo, které jsme nechali zmrazit.  
Hezky ho na podzim využiji a běda, jestli se nezakousne! Haha! A kdyby ne, tak mám ještě poslední, pojišťovnou hrazený, pokus. 
Placené pokusy asi zkoušet nebudeme. Je to moc drahé a jsou tu děti, které nemají nikoho. Možná ještě názor změníme, ale nemyslím si. Pokud dojde na adopci, čeká nás další etapa, která nebude vůbec jednoduchá. 
Já osobně, se moc nechci smířit s tím, že se nepovede ani jeden pokus. Jedno nepovedené těhotenství ve mně vyvolalo hodně silné mateřské pudy a pořád mám v hlavě to, že to nebylo dokončeno a že to musí být naplněno. 
Těžko to vysvětlovat. Je to složitá věc v mojí hlavě. 
Pro mého Udatného, byla vždycky jasná věc, adopce. Není to tím, že by nechtěl se mnou mít potomka, ale nejspíše to bere, vůči mně, jako tu nejmíň násilnou záležitost. Myslí to dobře, abych se tak netrápila, že to nejde. Mám v něm neskutečné štěstí a oporu. Není takový ten chlap, co nesnese pomyšlení, že by neměl za žádnou cenu svého potomka. Je prostě úžasný a takovou podporu by si zasloužila každá žena. Jo a jo a jo! <3

Proceduru jsem Vám záměrně vysvětlila neodborně, jelikož jsem si s napsáním článku dala na čas, několik měsíců, a na odborné články nejsem. Jiné ženy to dokáží lépe, co jsem tak četla. Taky mám z té doby i trošku “vymazáno”. Stane se, no. 

A jaké byly moje pocity? 
O těch jsem toho moc nenapsala. 
Byla jsem plna očekávání, protože jsem tomu tentokrát opravdu hodně věřila. Byla jsem v psychické pohodě, doma, ve svém světě, a měla jsem čas na to, se připravit. I když, na to se připravuje složitě. Jak se to vezme. Hromada žen pojídá různé vitaminy a doplňky stravy, cvičí cviky. Já se na tohle vyprdla. Jím denně tolik zeleniny a ovoce, že mi to přišlo divné, cokoliv doplňovat. Snažila jsem se hlavně připravit vnitřně. Jakože v hlavě, a připravit se na všechny možné varianty. Co když mi lékaři nedovolí proceduru podstoupit? I teď mi říkali, že je to pro mně riskantní. Ne jen těhotenství, ale celé IVF. Moje tělo je křehká skořápka a lymfedémy (buřtí nohy), to jen ztěžují, jelikož během těhotenství, budou ještě větší.

Léčba kočkou.


Pochopitelně jsem si v hlavě i malovala, jaké to bude, mít to bříško s dítětem, a jaké to bude ho vnímat a cítit, rodit. Vlastně jsem mu už vymalovala celou budoucnost a jak bude vypadat. Tomu se nejde ubránit, i když se snažíte. Alespoň já to nedokážu. Byla jsem natěšená a zároveň, vystrašená a také frustrovaná! Prostě chcete to mimino mít jinak, než s asistencí několika lidí. Chcete, aby to bylo přirozeně a z lásky. Zplodit ten uzlíček, jako ostatní. Láska hraje velikou roli i v této proceduře, ale není to tak, jak si to představujete. Jsou ženy, které toto podstoupí, ale k tomu musí podstupovat ponížení od jejich mužů, kteří to takto nechtějí a dávají jim za vinu, že ony jsou ty, které nejsou schopné mít dítě. Oni sami si nechtějí připustit, že je “chyba” na jejich straně. Ona to chyba není, ale oni to tak vnímají. Někdy jsou partneři tak ve stresu, že to prostě nejde a ještě k tomu, známe to všichni, že kolem nás všichni rodí! Když chceme dítě a nejde to, tak je toho kolem tolik, že z toho skoro blázníme. Tohle zažívám pořád. Všem to tak moc přeji, ale uvnitř jsem zničená a chci si taky ukousnout svůj kousek. Dříve to se mnou bylo horší. 
Žijeme v době, kdy je to vlastně normální. Žijeme ve stresu a i partneři, kteří jsou zdraví, tak se jim nedaří. Absolvují všechna potřebná vyšetření a zjistí, že se mají prostě uklidnit. Jet na dovolenou, hodit se do klídečku a ono to půjde. Toto sice u mně neplatí, ale je to podobná beznaděj. 
Mnohokrát jsem se ptala, proč? U mně je odpověď asi jednoduchá - protože seš, sakra, od narození věchýtko! Rozhodně v tom nehledám nic vyššího, protože jde vždycky o “něco” v těle. 

Momentálně jsem opět natěšená a vystrašená, jak to bude příště, ale zase mi něco říká, že tomu mám věřit. Tak já teda věřím, ale ne zas tak moc. Já nechci být zase smutná. A kdo by chtěl? To utrpení pod peřinou s polštáři, není hezká věc, proto si toho taky moc nepamatuji. Haha! 
Moc dobře vím, že jsou ženy, které nedostaly šanci, jakou mám já a jsou na tom hůř. To mě taky trápí. Zároveň si říkám, že jsou chvíle, kdy nemám hledět na ostatní, ale já to v tý mý kebuli mám pořád. 

Před těmi všemi procedurami jsem si našla pár skupin na FB a doufala jsem, že se něco dozvím. Cha chaaaa! Prdlajs. Možná spadám k těm zoufalým, ale v životě by mě nenapadlo si fotit “hleník” a psát o jeho viskozitě a hustotě X dalším ženám. Nenapadlo by mě cizím lidem psát, jaká je má bazální teplota a že jsem měla včera s mužem “tuleníčko” a že si zapisuji “grafíček” - což je vlastně docela vtipné, když popisuji můj příběh, ale co už. :D
Ze skupin jsem se odporoučela, protože na tak nízkou míru IQ asi nejsem stavěná, a to sama nejsem žádný velký inteligent. 
Proč to tam píšou!? Proč se ptají na to, jak potají muži vzít sperma? Proč? :D Otázek mám nepřeberné množství, jen na ně možná radši nechci znát odpovědi. :)

Ráda bych tento článek ukončila nějak chytře, ale nevím, jak. 
Takže, asi tak:
Vy, kteří doufáte, buďte silní. 
Vy, kteří už jste v očekávání, buďte silní a šťastní a Vy, kteří už víte, že je vše ztraceno, tak nezoufejte, dětí je jak smetí a všechny nás potřebují. <3
LOVE VOLE!!







Komentáře

Oblíbené příspěvky