Obočí neobočí

Jsou v životě otázky, které by měly být vyřešeny. No, anebo taky ne! Prostě takové ty věci, mezi nebem a zemí. Otázky života a smrti.
Otázky vykresleného obočí a toho přírodního.

Hele, možná se vám to zdá jako blbost, to obočí, ale ono je to fakt velké celosvětové téma. Ani bych se nedivila, kdyby tuto problematiku řešili vědci v NASA, nebo i jinde. Teď si vemte, že si ho vykreslovali už v Egyptě faraoni. Je to totální blázinec, který sahá až dalekých hlubin dějin lidstva.

Nikdy jsem svoje obočí neovládla. Já jako dokážu hodně věcí, protože jsem taková všestranná, ale obočí není můj obor, a ani můj kámoš. Vždycky jsem měla takový to hustý, co srůstá v jedno. Taky jsem si ho škubala jako divá, abych nevypadala, jak takový ty dědoušci, kterým přerůstá až na víčka, ale do tenoučký žížalky jsem to nikdy nedopracovala. Někdy se mi podaří ho vyškubat do hezkýho tvaru, ale nesnáším to. Vždyť to strašně bolí! 
Naprosto mně fascinovaly holky, který si ty chlupáče rovnou oholily a pak kreslily. Vlastně mě to fascinuje dodnes. Každý den si vytvoříte jiný výraz. Jednou nevinný diblíkovský, podruhé vypadáte, že se všemu divíte, pak se mračíte, jako byste kadili atd... Existuje nepřeberné množství nálad, které pomocí linek na nadočnicových obloucích vykouzlíte.
Jo, jednou jsem obočí neměla, ale to jsem nechtěla, to způsobila chemoterapie. A řeknu vám, že bez obočí to bylo hrozný. Vypadala jsem jako nějakej červ, ale asi to bylo i tím, že jsem neměla ani vlasy a řasy.  Ani jsem se nepokoušela si ho kreslit. Párkrát jsem se pokusila ho něžně naznačit očními stíny, ale bylo to k ničemu. Když už to zase začalo  růst, tak to bylo šílené, protože rostlo všechno a všude, a mělo to barvu sazí. No, fakt vtipný. Byl ze mně opičák. 

Teď prožívám období, kdy bych jako i chtěla být součástí módní vlny, ale asi se na to z vysoka... Já normálně nevím. Zkoušela jsem všechno možný, ale vypadám nepřirozeně. Bije to do očí a já se bojím vyjít mezi lidi. Toho si přeci každý musí všimnout, že mám nad očima dva divný tmavý slimáky, ne? I když se snažím to vykreslovat něčím světlým, tak žeo, moje je tmavý, a prostě je to celý tmavý a v prdeli.  Zkoušela jsem i stínovat a to je další tragedie, a taky je dělat nějak stejný. Nevím jak vám, ale mě to prostě roste nesymetricky. Jakože když chci jedno vytrhat, aby byly na stejno, tak je mám pak moc daleko od sebe a naopak. Takže, když je chci vykreslit na stejno, tak jedno je logicky vykreslený víc a je to úděsný. No a chápete mě? 

Je důležité, aby to vypadalo, jako slimák, nebo ne?
Omluvte kvalitu fotek, se to nějako podělalo. :D


Obočí je naprosto šílená záležitost, debilní, která hejbe světem. Se dovolíte hezky namalovat, ale taky si drze dovolíte nevymalovat obočí a to je v háji! Normálně si vás podá oboční policie, že je to celý na hovno, nesluší vám to a musíte se to obočí naučit, jinak nemáte vkus, jste neschopná a méněcenná osoba. Pochopitelně, že přeháním, ale některé ženštiny to tak mají. Ne teda, že by mi to někdy někdo řekl, ale jinejm jo. Mně osobně rozčiluje, že někoho rozčiluje, že někdo má "nahatý" obočí a je nemoderní a bez vkusu. No chápete, jaká je to hovadina?
Mezi námi prostě existují, kromě food nacistů, coffee nacistů, i obočo nacisti. Prostě si bez dokonalých oblouků nedovedou představit chod vesmíru a já nevím, čeho ještě. 
A já bych vám chtěla říci, že to jde! FAKT! OSVOBOĎTE SVÉ OBOČÍ! :))
Hele, ona ze mně částečně mluví závist. Umět to udělat tak, abych byla spokojená, a aby to vlastně nikdo nepoznal, to by bylo něco. Rozhodně neříkám, že proti tomu trendu něco mám, jen mě znepokojují ty věci a plky okolo, a asi nejvíc to, že to neumím, že jsem neschopná. :)) Ono teda se i namalovat, je pro mně challenge. Na jedno oko vidím tak blbě, že nevidím co dělám, takže mám vždy jednu půlku v cajku a miluju jí, a tu druhou bych zapálila a pomočila. :)) 
Beztak pro mně ten boj neskončí a budu se pořád snažit to ovládnout, i když to stejně nikoho nezajímá a je to totální hovadina. Přeci, nikdo naprosto při smyslech a normální, tohle neřeší, nebo jo? 
Taky vlastně v jednom koutku duše nesnáším ty, které to tááák hezky umí a zároveň, je obdivuju. Můj život je strašně komplikovanej a tady alespoň vidíte, že mimo to, že mám za sebou kupu výkalů, řeším i pitomosti. :))



Lidstvo prochází krizí, a já si tu řeším dva ochlupené obloučky nad očima. No není to nádhera? Asi skončím v pekle. V tom pekle budou místo čertů, tužky na obočí, které mě budou pronásledovat na každém kroku a když budu spát, tak mi budou do oušek šeptat: ,, Kláro, a co tvoje obočí? Už je upravené?" Budou se při tom hrůzostrašně smát, a ve snu se mi budou zjevovat různé tvary obočí s chapadly...
Sny jsou různé, takže se tato varianta naprosto nevylučuje. Stát se může prostě cokoliv. 

Jsem moc ráda, že jsem se mohla hezky vykecat a teď je řada na Vás. Ráda píšu o blbostech, nad kterýma uvažuju a věřím, že v tom nejsem sama.



LOVE VOLE a nenechte se ovládnout obočovou mafiií.

P.S.: Obsah tohoto článku je psán s jistou nadsázkou a rozhodně nemůže být brán vážně.
        Děkuji za pochopení. :)









Komentáře

  1. Hele já mám jedno obóčo krásný od přírody a druhý divný, taky od přírody. Akorát že to divný nejde přemalovat na krásný, takže buď můžu to pěkný zpizdit, nebo nosit každý jinak a vypadat jako neustále s tázavým výrazem:) Pořád je to menší hell, než si něco malovat sama a vypadat jak něco, co vylezlo z komiksu:) Tak asymetrii zdar!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky